Hlavním rozdílem těchto dvou teorií je kritérium měřitelnosti zisku. U kardinalistické teorie se předpokládá, že je možné zisk změřit, zatímco podle ordinalistické zisk změřit nelze. Pojďme si obě teorie rozebrat více do hloubky.
V kardinalistické teorii pracujeme s pojmy jako je užitek, celkový užitek a mezní užitek. Užitkem chápeme subjektivní pocit realizace plynoucí ze spotřeby statků. Pokud si tedy koupíte lahev vody, uspokojíte tím potřebu žízně a máte z koupě užitek. Mezní užitek je zvláštní výraz, který vyjadřuje o kolik vzroste celkový užitek, pokud spotřebujeme o jednotku daného statku více. V našem případě je mezní užitek ten, který získáme po vypití 2. lahve vody.
Kardinalistická teorie pracuje se zákonem klesajícího mezního užitku. Zákon udává, že s růstem objemu spotřebovávaného statku má užitek tendenci klesat. V příkladu s vodou se to dá opět velmi hezky demonstrovat. Pokud vypijeme již například 5. lahev vody, nepřináší nám takový užitek, jako ta první, kterou jsme vypili ve chvíli, co jsme měli největší žízeň.
Ordinalistická teorie naopak pracuje s tím, že se užitek nedá číselně vyjádřit, jelikož je to přece jen kvalitativní hodnota, kterou nelze spolehlivě změřit. Pracuje tedy, místo s jednotkami užitku, s tzv. interferenčním souborem, který zahrnuje soubor spotřebitelských kombinací, z nichž každá přináší stejný užitek a žádný prvek souboru není preferován před ostatními. Tato teorie pak pracuje s pro ekonomy známou indiferenční křivkou, nebo linií rozpočtu.
Kardinalistická a ordinalistická teorie jsou dva základní pojmy ekonomické teorie a pokud chcete ekonomice prakticky porozumět, jistě by neměly uniknout Vaší pozornosti. Pokud se nad jejich významy zamyslíme, můžeme z logické roviny přejít až do roviny filozofické a pokládat si takové otázky, jako například, jestli je možné změřit užitek, nebo lidské uspokojení.
